Jelikož teď zase
nastává období, ve kterém poměrně hodně Čechů hledá nějaké
bydlení v Paříži, rozhodl jsem se podělit se se svými zážitky
z konce minulého roku. Třeba to někomu pomůže nebo to někoho
alespoň trochu pobaví. Po dvou vcelku pohodových letech v
Cité Internationale Universitaire de Paris jsem překročil maximální
povolenou dobu pobytu v téhle cizinecké oáze na jihu Paříže a musel si
najít jiné bydlení. Ve většině míst by to nepředstavovalo
žádný zvláštní problém, ale francouzské hlavní město je v
tomhle ohledu poněkud specifické. Francie je velmi centralizovaná
země, kde jsou všechny vládní, podnikatelské i vzdělávací
aktivity soustředěny v Paříži, což v tomto městě značně
zvyšuje poptávku po bydlení. Převis poptávky nad nabídkou se
projevuje v několika pro nájemníky poměrně nepříjemných
rysech bytového trhu. Prvním problémem je samozřejmě cena –
krize nekrize, každý rok ceny nedostatkových nájmů rostou.
Druhým negativním jevem je kvalita bytového fondu. Většina
nájemních domů je dost stará a velká poptávka vede k tomu, že
majitelé jsou schopni pronajmout za vysokou cenu i hodně zanedbané
byty. To je rozhodně moc nemotivuje k investicím do oprav a
renovací. S výjimkou několika nedávno postavených budov si
například můžete nechat jen zdát o nějaké tepelné nebo
protihlukové izolaci, většina starších bytů nemá v oknech ani
dvojitá skla, plastová okna pak zní téměř jako sci-fi. A to
ještě není to nejhorší – nemálo nabízených bytů je nejenom
studených, ale doslova shnilých.
 |
Kde v Paříži najít ten správný dům? |