Jak jsem (ne)potkal klokany I.: Přípravy a cesta

Cesta do Austrálie byla vždycky můj sen, dlouho jsem po ní toužil, ale ne a ne se k ní odhodlat. Když ale v roce 2012 změnily České aerolinie pravidla svého bonusového programu, byl jsem kvůli blížící se expiraci najednou přinucen rychle utratit svých víc než sto tisíc mil, které jsem trpělivě shromažďoval sedm let. Jelikož letenky do Austrálie stály právě přesně sto tisíc mil, volba byla jasná – na bonusovku se poletí za klokany. Pak už jsem musel najít jen správný termín. Nakonec jsem se rozhodl letět na přelomu října a listopadu, kdy je v Austrálii v plném proudu jaro. V tu dobu tam na jihu bývá už relativně příjemně teplo a na severu ještě není období dešťů.

Austrálie - Cape Tribulation

Dopis kamarádovi

Milý Davide,

  v pondělí večer se mi donesla ta těžko uvěřitelná zpráva, že Tvůj život tak předčasně ukončila alpská lavina. Hodně mě to zasáhlo – tak moc, že slovy se to dá jen stěží popsat. Chtěl jsem Ti toho ještě tolik říct a v hospůdce u piva už to nepůjde. Tak jsem se rozhodl Ti napsat tenhle dopis. Snad tam nahoře máte i pozemský internet a budeš si ho moci přečíst. Když jsme se před dvěma měsíci, nedlouho před mým odjezdem z Paříže, po pár drincích rozcházeli na Châtelet u posledního metra, ani náhodou jsem netušil, že to bude naposled, co Tě uvidím. Pak už jsme si jen párkrát napsali přes internet. Pamatuješ si, jak jsme se ještě před pár dny před hokejovou sérií mého Litvínova a Tvojí Plzně hecovali a Ty jsi mi napsal, že na jejím konci budu asi smutný? Měl jsi pravdu. Smutný jsem a moc, ale bohužel ne z toho, že Plzeň ten hokej nakonec opravdu vyhrála.