Všudypřítomný Zeman

Někdy mě až fascinuje, s jakou intenzitou dokáží česká média šířit světonázor Miloše Zemana. Kam se podíváš, tam je publikován nějaký prezidentův názor. Názor na jakékoliv téma, protože prezident, hlava z vůle lidu pomazaná, zdá se, musí rozumět úplně všemu. Má to tak opravdu být? Proč mu novináři, kterými on sám pohrdá a tak rád je uráží, dávají tak velký prostor a pořád o něm píší?  

Je pro občana důležité vědět, co si Zeman myslí o ruském undergroundu, norské sociální péči, řeckém hospodářství nebo automatických zbraních? Jeho výroky jsou z hlediska obsahu většinou jen málo přínosné. Obvykle neobsahují ověřitelná fakta ani racionální usuzování, jejich hnacím motorem jsou totiž zpravidla emoce. S nimi umí prezident pracovat velmi dobře. Vyvolat konflikt, hněv, strach a dostat člověka do situace, kdy kontrolu nad jeho chováním přebírá „ještěrčí“ část mozku a ta racionální se úplně vypne. V takovém stavu je pak každý snáze manipulovatelný – bojící se volič mu iracionálně dá hlas a rozčílený politický soupeř udělá v předvolební debatě iracionální chybu.

Ale vraťme se k médiím. Proč je v nich o Zemana takový zájem? Tolik reportáží z jeho cest po republice a tolik komentářů o něm? Proč se jeho jméno dostane do titulku rozhovoru, který je vlastně úplně o něčem jiném a prezident Zeman je v něm třeba jen dvakrát okrajově zmíněn (např. zde a zde)? První důvod je ten, že stejně jako Zeman i noviny potřebují silné emoce. Vypni mozek a kupuj, na tom je přece založený marketing čehokoliv – politika a média nefungují jinak. Druhý důvod je ten, že Zeman je jednoduché téma, a to jak pro autora, tak pro čtenáře. Názor na něj si může udělat každý, aniž by musel zvlášť namáhat mozek. Je to téma tak jednoduché, že si o něm troufnu psát dokonce i já ;-) Low hanging fruit, tutovka do okurkové sezóny. Bohužel, čím víc se jeho kontroverzní názory v médiích probírají, tím více se negativní emoce, které vyvolává, zesilují. A to je přesně to, co manipulátor potřebuje.

Ale jaký typ článků o Zemanovi by mohl být pro společnost prospěšný? Někdy se mi zdá, že by mohlo být přínosné přidávat k některým jeho výrokům odborné komentáře psychologa nebo psychiatra. Náš národ by se pak třeba dozvěděl více o některých poruchách chování či osobnosti, například sekundárním narcismu. Když se podívám na Wikipedii na definici této poruchy, z mého velmi laického pohledu mi přijde, že minimálně některé příznaky je zde možné vypozorovat. Posuďte sami: přeceňování vlastní důležitosti; přesvědčení o vlastní výjimečnosti a o tom, že jen výjimeční jedinci ho mohou pochopit; využívání druhých jen k dosažení vlastních cílů; neschopnost rozeznat potřeby a city druhých. Ale abych panu prezidentovi nekřivdil, takových politiků je bohužel daleko víc. Říkám si, že osvěta ukazující některé politiky jako vlastně nemocné lidi, kteří si nezasluhují naše hlasy, ale spíš náš soucit, by negativní emoce mohla trochu přibrzdit. Představte si pak tu osvícenou konverzaci před venkovským obchodem: „Máňo, taky jsi to slyšela včera v televizi, jak byl ten ministr přesvědčený o vlastní výjimečnosti? Chudák, je mi ho tak líto...“ Pak by se negativní emoce (hněv) třeba přeměnili na pozitivní (soucit) a národ by to mohlo začít spojovat.

I tak je ale stejně možné najít v téhle situaci nějaká pozitiva. Není třeba podléhat negativnímu myšlení. Sice je nemilé mít špatného prezidenta, ale i to nás může svým způsobem obohatit. Za prvé je třeba uznat, že Zemanova pozoruhodná osobnost podněcuje k humoru a smát se je zdravé. Dále je to užitečné memento, které nám ukazuje, jak člověk dopadne, když nezvládá kontrolovat svoje ego. Dost možná je v každém z nás skrytý takový malý Zemánek, který se může probudit, když ztratíme objektivitu a pokoru. Člověk v podstatě přirozeně touží po uznání a po tom, aby jeho názory byly slyšeny. Ale měl by se snažit toho dosáhnout tím, že něco pozitivního vytvoří a ne manipulací pomocí negativních emocí. A konečně za třetí, celý Zemanův příběh považuji za krásnou ukázku toho, jak snadno je možné manipulovat s masou lidí. Stačí se ničeho neštítit, naučit se pár řečnických figur do televizních debat, zjistit čeho se lidé nejvíc bojí, co je nejvíc štve a hurá za kariérou v politice. Ale třeba si na to už dáme pozor a v dalších volbách si vybereme lepší zástupce. Porazit ale třeba konkrétně Zemana nebude jednoduché, bude potřeba silné alternativy. Jak se zpívá v oblíbené písničce – jistě že na světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež…

A příště už snad i já budu psát o něčem zajímavějším. Slibuji :-)